Tak tu máme podzim 2020 a naše děti se již skoro měsíc vzdělávají doma. Když to „prasklo“ na jaře měly děti radost. Hurá, nemusím do školy. Jak to berou nyní? Při videokonferencích se nechtějí odpojit, vyjadřují přání vrátit se do školy, chtějí si povídat. Nedávno jsem na procházce po okolí Jičína potkala skupinu „svých“ rodičů a dětí. „My už bychom chtěli, paní ředitelko“. Na můj dotaz co by chtěli, odpověděli: „ No vrátit se do školy přeci.“ A kývali všichni malí i velcí.
Lidé prostě lidem chybí. My všichni na Čtyřce se všemi možnými způsoby snažíme podpořit naše žáky za vydatné pomoci jejich rodičů. Čím je dítě menší, tím je situace náročnější. Naučit písmenka prvňáčka přes počítač není žádná legrace. Jde to, ale stojí to mnoho sil, trvá to mnohem déle a chybí radost z osobního kontaktu. Dětem nejen na druhém stupni chybí kontakt s jejich vrstevníky. Nám učitelům chybí naši žáci a rodičům chybí klid na práci. Snažíme se učit, co to jde, počítačová technika nám je dobrým pomocníkem. Stále je co objevovat a zlepšovat, distanční výuka však nikdy nemůže nahradit výuku ve škole, i když se všichni snažíme sebevíce.
Naše Čtyřka ale není úplně pustá a prázdná, stala se totiž útočištěm pro děti rodičů vybraných profesí (záchranářů, lékařů, zdravotních sestřiček…). Zajišťujeme dohled a výuku těchto žáčků mnohdy s cizích škol. Mají k dispozici učebny nad jídelnou, které jsou vybaveny pro jejich distanční výuku a trávení volného času. A protože jsou tu některé děti opravdu dlouho – denně třeba 12 hodin, protože je taková směna jejich mámy nebo táty – snažíme se je zabavit a vytvořit pozitivní a podnětné prostředí. Péči o děti zajišťují paní vychovatelky a pedagogičtí asistenti naší Čtyřky. Dobré obědy dětem připravují paní kuchařky z naší jídelny a paní uklízečky se starají o to, aby bylo všude uklizeno a bezpečno.
Chci poděkovat všem rodičům, žákům, pedagogickým i nepedagogickým zaměstnancům nejen naší školy. Všichni se pereme s nelehkou situací v době, která není příliš optimistická a klade velké nároky na nás na všechny. Většina z nás je pod obrovským tlakem. Všichni si přejeme, abychom se mohli do škol co nejdříve vrátit. Až to půjde, tak si to opravdu užijeme. Všichni si přejeme, abychom mohli žít náš „normální“ život. Do té doby musíme zabrat a nesložit zbraně. Vzdělání našich dětí je důležité a musí nám na něm záležet. Úplně dokonale to online určitě nejde, na druhou stranu se všichni můžeme naučit novým dovednostem. Co asi budou psát učebnice dějepisu za sto let? Možná to, že si lidé uvědomili, jak je život krásný, máte-li kolem sebe ty správné lidi. Doma i v práci. Já to štěstí mám.
Přeji Vám všem hodně sil a zejména pevné zdraví.
Blanka Kalátová Lisá