Zacinkal zvoneček a bádání začíná. Uprostřed kruhu stojí na stolečku džbánek s červenou tekutinou – je to věc našeho zájmu. Koumáci sedí v kruhu, přemýšlí, odhadují a tvoří otázky. Co to asi může být? Jak ta tekutina chutná? Je sladká? Je pitná? Proč z nádoby stoupá pára? Proč ji do třídy paní učitelka přinesla? Kolik litrů se vejde do nádoby? ……. V hlavách se jim rojí nápady na další a další otázky.
Na některé vyslovené otázky dostávají odpověď z ochutnávky tekutiny. Na další si musí ještě chvíli počkat. Někteří koumáci pátrají hluboko ve své mysli a řeší fyzikální jev – jak je možné, že ze džbánku stoupá pára a ve skleničce je tekutina studená. Odhalení přišlo během další chvíle, kdy někteří žáci ostatním objasnili, že ve skleničce je menší množství tekutiny, a proto vychladne dříve než ve džbánku. Přihlížející učitelé v úžasu přikyvovali a komentáře dětí obdivovali.
Následovala další aktivita, při které žáci pozorovali tři obrázky a zapisovali, co vidí. Nebylo to jednoduché. Museli obrázky pečlivě číst a všímat si detailů. Žáci si vyjasnili, co znamená slovo detail. Padlo hned několik velmi chytrých zdůvodnění. Např.: „Tatínek si jde koupit do bazaru auto a pečlivě si ho prohlíží, zda mu nic nechybí, všímá si škrábanců – to jsou ty detaily.“
Po každé aktivitě docházelo ke sdílení ve dvojicích, skupinách a poté zveřejnění do prostoru celé třídy. Žáci byli tak soustředěni, že našli souvislost mezi džbánkem tekutiny a třemi obrázky. „Ve džbánku je šípkový čaj a obrázky se týkají růže šípkové.“ Dokonce jeden chlapec konstatoval, že obrázky tvoří koloběh růže šípkové. A většina dětí ho za to velmi oceňovala.
Poté se žáci sami rozhodovali, jaký text o růži šípkové budou číst. První text byl pro čtenáře, kteří potřebovali větší velikost písma a obrázky pro vyjasnění významu slov. Druhý text měl velikost písma o něco menší a byl bez obrázků. A třetí byl s ještě o něco menší velikostí písma a textem o přípravě čaje navíc. Pomocí insertových značek žáci zaznamenávali, co je v textu pro ně známé, které informace jsou nové, které informace jsou pro ně překvapivé a čemu nerozumí, nebo co potřebují vyjasnit. Po důkladném čtení opět nastalo sdílení ve skupinách, v celé třídě.
Nakonec někteří žáci zaznamenávali získané informace do myšlenkové mapy, jiní zpracovávali informace metodou volného psaní a další žáci odpovídali na zadané otázky. Všichni pilně pracovali a byli při dvouhodinové výuce velmi úspěšní. Nezapomněli ani na ocenění svých spolužáků, zamýšleli se nad svým výkonem a dalším pokrokem v učení. I přihlížející učitelé koumáky velmi obdivovali a vyslovovali jim velké uznání. I já se přidávám a říkám: „Koumáci, jste skvělí, mám z Vás velkou radost. Moc se mi líbilo, jak jste se učili naplno i s radostí a své učení jste si sami řídili.“