Zatímco konec dubna je pro většinu zkušených školáků signálem blížících se letních prázdnin a konce školního roku, pro předškoláky je duben první oficiální ochutnávkou povinné školní docházky. Den zápisu do první třídy vždy byl, je a bude dnem očekávaným, výjimečným, svátečním, a i když je setkání krátké, zhruba dvacetiminutové, určitě patří k zážitkům, na něž se v rodinách vzpomíná s úsměvem.
Přivítání, stydlivé “dobrý den”, posezení v kavárničce, nesmělé okukování tabule, pohledy do cizích tváří, chodby o dost širší a delší, než bývají ve školce, školní zvonění, které vytrhne z přemýšlení snílky a ty bojácnější přinutí křečovitě sevřít ruku rodiče…a pak už pozvání do dveří třídy, za nimiž čekají dvě paní učitelky či páni učitelé, jejichž cílem je budoucího prvňáčka naladit, nevystrašit, nerozbrečet, rozmluvit, rozveselit, rozesmát, motivovat, překonat obavy a oficiálně zapsat.
Nebrečel nikdo, stydlínů bylo poskrovnu, pozdravil každý, každý se slavnostně vystrojil a načesal, ochota popovídat si a pohrát nebrala konce a šikulů bylo víc, než jsme si vůbec mohli přát. Zřídkakdy jsme museli děti přemlouvat, aby se odtrhly od doprovázejících rodičů a samy si prošly motivačním pohovorem, při němž se zjišťují především zásadní překážky bránící předškolákovi zahájit povinnou školní docházku. Radost byla všestranná. Ta naše, učitelská, rodičovská, a hlavně dětská. Tváře s rozesmátýma očima, sebejisté plnění hravých úkolů, malý dárek za účast, optimistické rozloučení se zamáváním na závěr, to vše, a ještě mnohem víc, nás utvrdilo v přesvědčení, že to, co pro naše stávající i budoucí žáky děláme, děláme s chutí, s láskou a hlavně tak, abychom se za naši práci nemuseli stydět.
Naše poděkování patří všem, kteří dovedli předškoláky jakkoli ke dveřím naší “Čtyřky” a pomohli jim zápisem úspěšně projít. Nejsou to pouze paní učitelky v mateřských školách, rodiče, prarodiče, zapisující vyučující či aktivně pomáhající zaměstnanci a žáci naší školy, jsou to i všichni ti, kteří při zápisu nejsou tolik na očích, přesto je jejich podíl významný a nenahraditelný, bez jejich mravenčí práce, vytrvalosti a příprav by škola nebyla oázou jistoty, klidu a bezpečí a možná bychom se v pátek odpoledne nemohli, ač unavení, všichni rozejít domů s pomyslným palcem nahoru a úsměvem na rtech.
Milí prvňáčci, těšíme se na vás 1. září a přejeme vám krásné léto plné zážitků.
Mgr. Radka Kracíková