Začalo to nevinně. S kolegyní jsme byly zvědavé, jak si naši prvňáci po půl roce vedou v matematice profesora Hejného. Na Čtyřce není v této oblasti povolanějšího člověka, než je paní učitelka Broňa Podhajská. Sdílení hodin je na ZŠ Železnická běžnou součástí každodenního života pedagogů. Návštěvní hodinu lze domluvit prakticky kdykoliv a s kýmkoliv, v požadavcích si můžete kromě cesty na Mars přát také cokoliv? a vždy máte jistotu, že kolegyně či kolegové si dají záležet, abyste odcházeli z výuky spokojení a s úsměvem. Do 1. C jsme zavítaly ve středu první vyučovací hodinu. Na tabuli byla napsána zpráva, která nás rozesmála hned po klasickém dětském DÓÓÓÓBRÝÝÝÝ DÉÉÉÉN! Připomněla mi totiž položku na jídelním lístku. DNES NÁVŠTĚVA, PANČELKY RADKA A LUCKA. Rozchechtala jsem se okamžitě a pošeptala kolegyni: “Co myslíš, budeme hlavní chod nebo jen svačina?”
Zvoneček zacinkal a začala matematika. Písnička motivující děti k pohodovému učení nás rozhýbala všechny. Asi jsme v očích dětí byly tak trochu za poplety, protože jsme, schválně, abychom zapadly, kazily při zpěvu hru na tělo. Místo dupání jsme tleskaly, místo mávání dupaly. Musím uznat, že krev se rozproudila, mozek okysličil a obavy z matematických prostředí profesora Hejného pod taktovkou Broni se i u nás rozplynuly v pohodové atmosféře prostoru třídy plné natěšených prvňáků.
Broňa byla skvělá. Snažila se nám v průběhu 45 minut ukázat nikoliv klasickou hodinu, ale to, co je v Hejného matematice možné aplikovat i do té běžné. Vstupů bylo několik a upřímně jsme se s kolegyní shodly, že všechny pro nás byly přínosem a že je rády využijeme. V hlavě mi asi už navždy zůstane prostředí AUTOBUS, protože jsem dětem při snaze na chvíli vyvětrat zničila jednu ze zastávek?. Počty se dají učit různým způsobem, u počtů do deseti se leckteré dítě může po půl roce i mírně nudit. Neviděly jsme nikoho, koho by matematika nebavila, byť cíl je v tomto období dlouhodobě neměnný, a sice numerace do deseti. Děti, a nejen ony, hltaly každou nabízenou činnost. Celá hodina byla výzvou všem, podporovala logické i kombinatorické myšlení, nenásilnou formou vedla žáky k prezentaci vlastního názoru, skupinové práci i individuální snaze předvést výkon úměrný schopnostem každého jednotlivce. Úžasná byla ze strany Broni práce s chybou. To byl koncert korunovaný vítězoslavným úsměvem holčičky, která odešla od tabule o poznání bohatší a díky paní učitelce způsobem, jenž u nikoho nevyvolal dojem, že by někdo něco neuměl, nezvládal, nepochopil či selhal.
Velká dřívka použitá v začátku hodiny se změnila v malá, z nichž prvňáci skládali trojúhelníky, a my jsme s kolegyní jen nerady opouštěly chumel dětí. Bylo to prostě fajn, bylo to přínosné, obohacující a bylo to naprosto přirozené. Vnímám změnu. Zvědavost se změnila ve zvídavost. Proč? Původně jsme chtěly udělat jen takové KUK, co se děje při Hejném za dveřmi? Po Bronině hodině vnímám, že by bylo fajn pár věcí prozkoumat, znásobit si vědomosti, hledat něco nového, čemu se člověk možná i trochu bránil.
Díky, milá kolegyně a prvňáci, že jste ze zvědavých “pančelek” udělaly zvídavé. To se někdy totiž nepovede ani zkušeným lektorům.
Mgr. Radka Kracíková