Žáci šestých tříd ve čtvrtek ráno vyrazili na adaptační kurz. Sešli se před školou, čekalo je otestování, které dopadlo dobře, a mohli vesele vyrazit.
S batohy na zádech jsme šli směrem na Jinolice. Prošli jsme silnice, louky a hlavně lesy, až jsme došli na místo. Celá 6. A, a myslím si, že i ostatní třidy, byla hladová a netrpělivá, co ji čeká dál. Šli jsme tedy na oběd a po obědě si vybalit. Vybalili jsme si a trošku si i odpočinuli po náročné cestě. Odpoledne nás čekalo hlavně seznámení a poznávání se s naší novou paní učitelkou třídní. Začali jsme hrát hry, při kterých jsme si uvědomili, že jsme hodně hlučná třída a že bychom s tím měli něco udělat. Slíbili jsme vedoucím, že se o to pokusíme. Zahráli jsme si ještě spoustu dalších her během celého odpoledne.
K večeři jsme si pochutnali na kuřeti na paprice a měli chvilku pro sebe, než následovala noční hra. Úkolem bylo dostat od samotné Sněhurky podpis. Ten se ale nedává jen tak zadarmo! Museli jsme dojít ke všem sedmi Sněhurčiným trpaslíkům a vysloužit si od nich za malé úkoly, které nebyly vždy lehké, podpisy. Dokončit hru se podařilo většině dětí z naší 6. A. Pak už jsme šli všichni na kutě.
Ráno po snídani jsme si začali balit věci, protože jsme museli v 10 hodin opustit naše ubytování. Hráli jsme ještě pár her a napsali jsme paní učitelce anonymní dopis. Čekala nás také společná hra, které se zúčastnily všechny třídy. Měli jsme za úkol udělat obyčejnému vajíčku nějaký obal, aby neprasklo, když ho budeme házet z dvoumetrové výšky.
Před cestou jsme si dali k obědu výborný řízek s bramborovou kaší a pak jsme vyrazili zpět na cestu ke škole. Myslím si, že celá 6. A si hlavně uvědomila, že je moc hlučná a že to vlastně i většině vadí. Proto
si z adaptačního kurzu odnášíme zážitky, ale i to, že se alespoň trochu budeme snažit dodržovat
naše nové heslo „VOLUME DOWN“, tady snížit hlasitost.
(Viola Bláhová, žákyně 6. A)
Akce byla podpořena z grantu primární prevence, který poskytl Královéhradecký kraj.