Je tomu rok. S dětmi jsme stáli před budovou naší Čtyřky. Žáci, učitelé, rodiče. Zpívali jsme koledy. Jako letos chyběl sníh. Rozsvícený vánoční strom vynahrazoval tu bílou blyštivou krásu, kterou smířlivě ukazujeme dětem snad už jen na obrázcích Josefa Lady. Děti ze 3. B hrály divadlo a prodávaly cukroví na vánočním jarmarku.
Letos čerti, andělé a Mikulášové změnili podobu, mají roušku, stejně jako my ostatní. Ruku v ruce s tím vším, co přináší doba, ale stále věříme na Ježíška. Jsme tvůrčí, na Vánoce se těšíme, proto jsme vyrobili Betlém v podobě schodišťového leporela. Procházím chodbou prvního stupně a říkám si: „Konečně kus světa bez roušek, konečně prostor bez zeleného panáčka z reklamy s agresivním hlasem, který u těch menších kosí poslední zbytky víry v onen bezbolestný svět, konečně ticho a klid.” Chybí mi vánoční zpívání. Chybí mi dětské pusy upatlané od cukroví, chybí mi všechny ty maličkosti, které se ve škole ve třídách dějí a které končí radostným vítáním vánočních prázdnin. Chybí nám všem. Třeťácký Betlém je malou pozvánkou do vánočního světa, který není pro tentokrát online. Srdečně vás zveme k jeho prohlídce, přejeme příjemné pokoukání a věřte, že za rok se zpívat bude!
Radka Kracíková
Irena Krausová