Připomenutí výročí sametové revoluce na Čtyřce

Jako každoročně jsme se zapojili do projektu Příběhy bezpráví – Měsíc filmu na školách. V letošním školním roce byly projekce a následná beseda věnované 30. výročí sametové revoluce.

Dne 15. 11. 2019 žáci devátých ročníků zhlédli dokumentární film „Moje největší přání“, ve kterém byla reflektována přání mladých lidí s rozdílnými zálibami, vzděláním, světonázorem, a to ještě před revolučními událostmi v listopadu 1989.
Následovala beseda s pamětníky – panem Jaromírem Gottliebem, paní Alicí Matuchovou a panem Petrem Šindelářem. Žáky zaujalo emocionální vyprávění pana J. Gottlieba i osobní zkušenosti našich kantorů. Mladí lidé tak dostali příležitost přeneseně prožít atmosféru a docenit význam sametové revoluce v Praze a rovněž v Jičíně.

Na 2. stupni Čtyřky proběhl ve všech třídách mezipředmětový projekt. Zájemci z řad učitelů v hodinách dějepisu, češtiny, hudební výchovy, výtvarné výchovy, občanské výchovy a matematiky různými formami zpracovali období sametové revoluce. Dětem byla nastíněna doba před 30 lety diskuzí, hudebními ukázkami, zpracováváním novinových článků týkajících se daného období přímo v Jičíně, převyprávěním příběhů lidí z dané doby, připomenutím módy v daném období, zavzpomínáním na osobnost Václava Havla prostřednictvím jeho známých citátů, … Některé třídy využily nabídku muzea v Jičíně, které si taktéž pro žáky připravilo program k výročí.

Děti ze 7. B se rozhodly téma zpracovat jako divadelní představení podle vlastního scénáře. Představení „Cesta ke svobodě“ s velkým úspěchem zhlédla většina tříd 2. stupně a v úterý 26. 11. 2019 od 16 hodin se chystá školní představení pro rodiče a další zájemce.

Cílem celé akce bylo dětem přiblížit minulost a dovést je k zamyšlení nad důležitostí svobody v lidském životě.

Níže jsou zveřejněny krátké zpětné vazby na projekt kluků a holek z 9. A:

„Myslím si, že i sebemenší protest byl v dané době hrdinský čin. Domnívám se, že se v lidech mísily všelijaké myšlenky a dojmy. Zaujala mě odvaha protestujících a hrdost národa. Podle mého názoru to bylo vysvobození a veliká úleva pro československé občany.“ (Eliška Charvátová)

„Moc mě zaujalo vyprávění hostů z páteční besedy, protože jsem si mohla vyslechnout, jak se cítili a jaký na to všechno, co se kolem nich dělo, měli názor.“ (Ema Dobiášovská)

„Zaujalo mě shromáždění ve sportovním areálu, kam se vešlo 2000 lidí. Překvapila mě velikost odboje na středních školách v Jičíně. Zaujal mě řetěz jičínských studentů na počest zastřelených občanů Zdeny Klimešové a Jaroslava Veselého v roce 1968. Podle mého názoru je dobře, že se revoluce uskutečnila, nechtěl bych žít v komunismu ještě teď.“ (Tomáš Prodělal)
„Myslím si, že ze začátku panovala v Jičíně stísněná nálada. Možná k ní přispívalo sychravé listopadové počasí. Zároveň se domnívám, že kvůli velikosti Jičína a faktu, že se zde všichni znají, bylo těžší se ozvat a vyjádřit svůj názor. Naštěstí měly všechny stávky a demonstrace smysl a kleště socialistického režimu povolily. A tak díky odvaze lidí, kteří chtěli něco změnit, zde mohu volně napsat své myšlenky. Díky, že mohu.“ (Adam Kašpárek)

„Dozvěděla jsem se, že se dříve Valdštejnovo náměstí jmenovalo Gottwaldovo. Zaujal mě v Jičínských sametových novinách rozhovor se ženou, která v době demonstrace byla mladá a popisovala své pocity.“ (Adéla Zlatníková)

„Podle mého názoru je dobře, že proběhla 17. listopadu 1989 revoluce. Myslím si, že plno lidí pociťovalo štěstí a úlevu. Zároveň mohl panovat zmatek, protože nikdo nemohl vědět, co se bude dít. Zaujalo mě, jaká atmosféra „šla“ z dokumentů, které jsme si pouštěli. Jsem velmi ráda, že jsme si tuto událost mohli připomenout.“ (Klára Vohnoutová)