V pátek dne 25. 10. 2019 v 11 hodin zazněly zahradou naší školy tóny české státní hymny. Paní učitelka Mgr. Romana Tláskalová za hrobového ticha, které protínal pouze dech stovek úst s pohledy stovek dětských očí, zahrála v doprovodu svých houslí skladbu Kde domov můj. Již za zvuku prvních tónů si všichni přítomní uvědomili, že projekt, jemuž svou tvář jednou provždy vtiskla garantka a organizátorka akce Mgr. Irena Krausová, nemá hranice a jeho dosah nekončí ani oslavou výročí, ani ukončením povinné školní docházky, ale že jedinou hranicí je srdce každého z nás. Po doznění skladby tento pocit svým mírně chvějícím se hlasem, ale o to procítěnějším podáním, umocnila ve svém úvodním projevu paní zástupkyně pro 1. stupeň Mgr. Jitka Tománková. Z jejích úst zazněla láskyplná i burcující slova podporující národní hrdost, sebevědomí, empatické a harmonické soužití v klidu a míru s maximální mírou respektu nejen člověka k člověku, ale také k přírodním zákonům Země. Zástupci města starosta Jičína JUDr. Jan Malý a místostarosta Ing. Jan Jiřička svými moudrými slovy podpořili výjimečnost situace, tiskový mluvčí města Jičína Mgr. Jan Jireš a Mgr. Radek Vokatý, zástupce pro 2. stupeň, průběh celé akce zdokumentovali. Stejně tak jako Mgr. Richard Koníř, jenž, srdcem reprezentujícím učitele i zpěváka, dokázal svým nadšením a nekonečným entuziazmem rozezpívat i zapřisáhlé nezpěváky textem, z něhož čišelo češství ruku v ruce s vědomím, že naše republika je opravdovou dámou.
České republice je v tuto chvíli sto jedna let a to je požehnaný věk! Přežít století vyžaduje v životě lidském nejen pevné zdraví, ale především chuť a odvahu žít, nikoliv přežívat. V životě naší republiky je to podobně, ovšem s tím rozdílem, že aby měla naše malá země chuť žít, musí jí do života dodávat chuť a elán každý z nás. Naši žáci byli těmi, kteří vysazením lípy dali naší stoleté dámě najevo, že s ní i nadále v našich srdcích počítáme. Že nám není lhostejná její historie, přítomnost, ale ani budoucnost! Zasadili strom, který není národním stromem, symbolem České republiky, pouhou náhodou. Je to strom solitér! Má-li vhodné podmínky k růstu, dožívá se až tisíce let. Nejen listy mají tvar srdíček, ale i jeho kořen, jenž svým mohutným kulovitým tvarem vrostlým hluboko do země připomíná velké srdce, jež nedovolí vývrat. Ve chvíli, kdy naši žáci ke kořenům své lípy sypali onu pomyslnou hrstičku hlíny a poté do připravené schránky vhazovali vzkaz budoucím generacím, měli na paměti jednu z tisíce podstatných životních pravd. Jejich dlaně jsou sice malé, ale dokáží cokoliv, když budou držet pohromadě, když starší generace podpoří tu mladší, když mladší generace nabídne svou ruku té starší. Když my všichni budeme v naší zemi žít ve vzájemné harmonii, porozumění a mírumilovném souznění, určitě se na tomto, teď už díky naší lípě památném místě, budou setkávat i ti, jimž naši žáci dají své požehnání do života.
My dospělí, kteří jsme se pod taktovkou Mgr. Ireny Krausové ze všech sil snažili při přípravách a realizaci projektu pomáhat, v projektových dílničkách s pokorou k našim předchůdcům i následovníkům snad zanechali v srdcích i paměti našich žáků alespoň zlomek svého poselství a myšlenek, přejeme naší společné lípě dalších tisíc let života. Ať jí nic nebrání v jejím přirozeném růstu, ať nás její mohutná koruna ochrání před deštěm a ať je i v silném větru její kmen pevný jako skála. Věříme, že naši žáci se o ni budou umět s láskou a úctou postarat.
Za všechny, jež se akce pomocnou rukou, nápadem a srdcem účastnili,
Mgr. Radka Kracíková