Exkurze do České televize

První ranní zvonění bylo ještě daleko, ale žáci třetích ročníků společně se 4. A a 4. B netrpělivě postávali před budovou školy a vyhlíželi autobus, jenž je společně s jejich třídními učiteli ve třech plánovaných termínech odvezl do sídla České televize na Kavčí hory do Prahy. Ne všechny výpravy do budovy zahalené rouškou tajemství proběhly bez problémů. Některé třídy cestou poznaly, co je zácpa (samozřejmě dopravní), jiné byly svědkem ošetření při srážce nepozornosti s televizním reflektorem či kamerou. Známá věta “KDY UŽ TAM BUDEME?” se stala téměř znělkou, ale neměla šanci jakkoliv přehlušit naše očekávání.

V suterénu ČT jsme se nasvačili. Některé třídy měly větší štěstí, neboť jim zde kromě miniobrazovek se všemi šesti programy s probíhajícími pořady ČT společnost dělalo i “firemní” koťátko leopardího vzezření, jež obcházelo svačící dav a vtíralo se do přízně. Zda se nasvačily děti, kotě či vysavač úklidové služby, nikdo neřešil. Milé průvodkyně ochotné odpovědět na jakýkoliv dotaz nás provedly místy, která jsme nikdy neviděli a naše představy o nich byly velmi zkreslené. Děti začaly vnímat budovu ČT jako místo nekonečného množství profesí a řemesel, kde každý, kdo něco umí, má šanci uspět. Není možné projít vše, chodby čítají 42 kilometrů. Naše exkurze byly “pouhým” nahlédnutím do světa, jenž je dětem znám pouze z pozice diváka sedícího před obrazovkou. Všem dětem i vyučujícím se velmi líbil krátký patnáctiminutový dokument o ČT, který jednoduše a s ohledem na věk dětí seznámil diváky se vším podstatným. Poté již následovala procházka. Někteří viděli živé natáčení Kouzelné školky a Hejbánky, někteří si zopakovali své znalosti o Boženě Němcové, neboť byli svědky natáčení nového seriálu o ní s Aňou Geislerovou v hlavní roli. Zejména paní učitelky byly rády za možnost nahlédnout do živého vysílání pořadu Sama doma 😊. Na škodu nebylo dětem ani postávání u studia, kde probíhala příprava pro natáčení. Spolupráce všech, kdy vše “frčí”, děti nadchla a my věříme, že si z tohoto “okukování” profesí do té své alespoň něco málo odnesou.

Další zastávkou byl “Rohlík” – budova, jež svým tvarem rohlíkem opravdu je. Lákadlo zvané Galerie ČT, kde si děti mohly nakoupit vše, co z televize znají, bylo velké a peněženky se chvílemi zdály bezedné. My učitelky jsme byly v sedmém nebi, jak úžasné máme počtáře. Tato dvacetiminutovka vydala za všechny počtářské chvilky za poslední měsíc! I když někdo štěstí neměl a žádnou celebritu nepotkal, zahřál nás u srdce dětský zamilovaný pohled na již asi dvoustého plyšáčka, který se společně s nedojedenou svačinou, děravou pláštěnkou, kinedrilem a protékající lahvičkou s kokakolou vezl v batůžku z Prahy do Jičína, aby na zpáteční cestě ještě navštívil Říp. Ne všichni měli odvahu naplánovat si na zpáteční cestě ještě výlet na horu pevně svázanou s dějinami udatného českého národa! Čtvrťáci ji měli a určitě nelitovali.

Velké díky patří paním asistentkám Zuzaně Bočkové a Mirce Kodýtkové a vedoucí paní vychovatelce Renátě Lhotové. S lehkostí, taktem a samozřejmostí jim vlastní jsou vždy všude tam, kde právě “hoří”. Zvládají vše s úsměvem, jsou velkou oporou nejen dětem, ale i nám vyučujícím, kteří máme to štěstí a na svých toulkách nejen Prahou je máme po boku.

Mgr. Radka Kracíková