Růženka, která se povedla

Charles Perrault i bratři Grimmové by bledli závistí. Ptáte se proč? V pátek 13. září 2019 ve 12:45 hodin těmto třem pohádkovým mágům, jež natrvalo zanechali svůj otisk v literatuře psané pro děti, velmi odhodlaně, sebejistě a s energií typickou pro zapálenou dětskou duši, vstoupili do cesty žáci paní učitelky Ireny Krausové ze 2.B jičínské „Čtyřky“. Svým podáním Šípkové Růženky, jež oplývá nespočtem filmových a divadelních zpracování, nenechali nikoho na pochybách, že pokud táhnou za jeden provaz s úžasnou učitelkou, úspěch je zaručen. Nezrodil se však hned. Základním kamenem totiž nebyl nápad zahrát divadlo, nýbrž snaha paní učitelky “učit jinak”. V dnešní době nelehkou a mnohdy trnitou cestou, na níž musí učitel tvrdě soupeřit s nadvládou médií zvaných televize, mobilní telefon či počítač, dokázala nemožné. Svým osobitým přístupem, motivací, formou komunikace se svými žáky a prezentací spolupráce jako jednoho ze základních pilířů úspěšného, smysluplného a naplňujícího lidského konání, přivedla děti k myšlence vymyslet vlastní verše k pohádce O Šípkové Růžence.

Od nápadu k vlastní realizaci děti dělily “pouze” letní prázdniny. Děvčata si na konci školního roku začala pro radost veršovat. S návrhem paní učitelky, zda by, tehdy prvňáci!!!, nechtěli napsat veršovanou pohádku, nadšeně souhlasili. Také nápad s její prezentací na JMP byl nápadem pramenícím z dětských hlaviček. Kulisy začaly děti malovat během června. Zatímco jiné děti odešly na prázdniny s čistou hlavou, děti paní učitelky Krausové si s vysvědčením nesly domů úkol. Byl jím text, jenž se měly naučit. Ani to je neodradilo od touhy stát se aspoň na chvíli divadelními herci. Prázdninové útočiště našla naše ochotnická parta ze „Čtyřky” u rodičů Vaška Snopka. Zde se malí herci pod vedením principálky sešli, aby odevzdali a vyhodnotili svůj domácí úkol. Poslední prázdninový týden se pak děti, pro něž prkna znamenají svět, scházely na půdě školy, se začátkem školního roku jim tréninkový prostor nabídly hodiny českého jazyka. S odkazem na školu hrou děti doladily text i kostýmy. Pomáhal každý. I když třeba nehrál divadlo, byl kulisákem, pomocníkem, malířem, architektem, návrhářem, kostymérkou, nápovědou či svačinářem. Ochotně se zapojili i rodiče. Herecký tým se musel poprat i s nepřízní osudu v podobě onemocnění vypravěčky Terezky Kisialové. Úžasný Matěj Kříž se nezalekl a poprvé v životě zakusil, co je alternace.

Hrát divadlo před žáky a učiteli na půdě školy je těžké. Nedá se to však srovnat s veřejným vystoupením před očima široké veřejnosti na festivalu JMP. Navíc byl pátek. Pátek třináctého. Ti pověrčiví by to vzdali. Ne však děti paní učitelky Krausové. Svým pokřikem: „Druhá bé třída je!” odstartovaly svou divadelní kariéru. V hledišti Na Rynečku jim drželi palce pozvaní rodiče, vedení školy, ti, co šli právě kolem i ti, kteří s láskou a pokorou jakémukoliv lidskému snažení chtěli vzdát hold učitelce, jež se svému řemeslu věnuje celým svým srdcem a tím jediným uznáním je jí a její třídě milý pohled rodičů, rozzářené tváře jejích svěřenců a potlesk všech přítomných.

Láska k dětem. Touha změnit vnímání dětí, jež jim diktuje moderní doba přesycená moderními technologiemi. Snaha o komunikaci bez displejů. Nezměrná chuť ukázat dětem krásu mateřského jazyka a moc, kterou má. Víra v poselství pohádek a jejich sílu pohnout lidským charakterem. Zdá se vám to málo? Pokud ano, přijďte k nám do školy. Na naší Čtyřce vám ukážeme, co je v životě pro děti podstatné, co dělá dítě dítětem a člověka člověkem.

S poděkováním všem, kteří se podíleli na přípravě a realizaci představení, pomáhali, co jim síly stačily, nemuseli být na jevišti vůbec vidět, a přesto by bez jejich přiložených rukou nemohlo vzniknout dílo Šípková Růženka v podání dětí ze 2.B.

Mgr. Radka Kracíková – dojatý divák v hledišti