Ekologický kurz pro 7. ročníky

V úterý 9. května jsme se všichni účastníci ekokurzu sešli v 8:15 na vlakovém nádraží v Jičíně. Po vyčerpávajícím sčítání jsme konečně nasedli do vlaku, který nás odvezl do Hradce Králové. Tam jsme rychle přestoupili a dojeli až do Chocně. Zde jsme znovu přestoupili a po jedné zastávce jsme dorazili do Brandýsa nad Orlicí. Byli jsme informováni o tom, že cíl naší cesty bude tři kilometry od zastávky. Naši učitelé nás, možná schválně, zapomněli upozornit, že tyto tři kilometry budou nepřetržitou cestou do kopce. Za odměnu na nás čekalo stylové ubytování v Oucmanicích. Po zhruba dvou hodinách na nás čekal odpolední program, ve kterém jsme se seznámili s vedoucími a celým areálem. Z ohrad nás svérázně vítaly ovce a kozy. V králíkárnách dupali králíci a vyjeveně zírala morčata. Hlavní hvězdou osazenstva byl jmenovec zakladatele dnešního školství, osel Ámos. Za náš zájem se nám odvděčil několika kopanci. V šest hodin večer jsme měli první večeři a o půl sedmé začal večerní program, kde jsme hráli hru zacílenou na ochranu vod. Spát jsme šli brzy, protože na druhý den jsme měli v plánu celodenní výlet.

Vstávali jsme v šest ráno a po krátké snídani a rozdání svačin jsme vyrazili na cestu. Vlakem jsme se dopravili do České Třebové. Prošli jsme část města, kde nám pan učitel Kynčl začal představovat mnoho bylin, z nich jsme některé dokonce i ochutnali. Následně jsme se vydali do hor a lesů. Po cestě nás pan učitel nadále zkoušel z lesních rostlin. Počasí nám přálo, a tak bylo v lese příjemně. Po téměř osmi kilometrech jsme dorazili k jedné staré hospodě, u které byla taky pauza na svačinu. Další zastávka byla až po dalších šesti kilometrech v středověké vesničce, kde jsme si mohli načerpat vodu a znovu se pořádně nasvačit. Na dalším úseku našeho putování si přišla na své i naše paní učitelka třídní, která nás učí matematiku. Jakmile zahlédla značku na silnici se sklonem 12%, nedalo jí to a nechala nás vypočítat sklon v metrech. Zbytek cesty už byl klidný, protože většina výletníků přestala cítit své vlastní nohy. Když jsme konečně dorazili nad Dolní Třebovou, zbývalo ještě hodně času, a tak jsme všichni unaveně sedli na kopec, ze kterého byl náramný výhled do hor. Když jsme vlakem znovu dorazili do Brandýsa, čekala nás ještě pětikilometrová procházka nahoru k Oucmanicím. Na pokojích jsme všichni padli vyčerpáním a po večeři jsme se šli ještě projít po Oucmanicích.

Třetí den jsme se mohli dlouze vyspat, protože dopolední program začínal až v osm hodin. Většinu dne jsme strávili přípravou klasických koláčků. Zkusili jsme si namlít sami mouku, podojit krávu a nasekat dříví do pece. Nakonec se koláčky povedly a celý den jsme zakončili opékáním u ohně.

V pátek jsme se vzbudili brzy ráno, abychom si stihli sbalit. Dali jsme batohy na hromadu a běželi jsme na ranní program, na kterém jsme se dozvěděli, jak se šetří energie v budovách. Následně jsme drátkovali stromky. Program končil v jedenáct hodin, protože jsme měli brzký oběd. Rychle jsme všechno pobrali, rozloučili se se zvířátky a odešli jsme na vlak do Brandýsa. Cesta zpět byla stejná jako na začátku, až na pár drobných komplikací jsme živí a zdraví dorazili do Jičína.
Ekokurz se mi opravdu líbil a jsem ráda, že jsem se ho zúčastnila.

Kateřina Pluhařová, 7.B