Andělský den šesti očima

Očima rodiče

„Co ti mám dát na sebe? Vždyť je ti všechno malý!!!!! Tahle košile bílá není, nevadí, ale je to košile.  Tepláky? Zbláznil ses??? Vezmeš si tyhle kalhoty, konec řečí. A běda, jak to oblečení zničíš! Prosím tě, až půjdeš ráno do školy, postav se před zrcadlo a zkontroluj si, co v něm vidíš. Anděl….. Anděl? Andělský den… Moje dítě a anděl? Chudák učitelka! To nemá šanci zvládnout! Za tři vyučovací hodiny změnit čerty v anděly? To by mě zajímalo, co tam s nimi budou vyučující dělat. Pravda je, že čertů je všude čím dál tím víc, zato andělů ubývá. Dobrý nápad upřednostnit anděla před čertem!“

Očima dítěte

„Mami, to bylo super. Konečně jsem nemusel mít na hlavě tu čertohelmu, co v ní mám každý rok celý dopoledne pokaždý vydržet a dělat bl bll blllelele, ještě štěstí, že naše paní učitelka je normální a kdo nechce mít na hlavě celý vyučování deku, může přijít jenom v něčem tmavém. Dnes jsme se měli vystrojit. Vzpomněl jsem si, že slavnostně jsme ustrojený na Štědrý den, taky na svatbě, ale ségra se vdávat nebude, já taky ne, tak to dneska bylo jako na Štědrý den. Nikdo neblekotal a nestrašil. Ten klid, pohoda, povídali jsme a hodně. Probrali jsme všechno možný. Bavilo mě to. Mám rád oba projekty, čertovský i andělský. Na tom dnešním jsem neblbnul, nedělal ty obličeje, grimasy a tak, však víš. Všichni křičíme, aby ty čerty bylo slyšet až na náměstí. Víc jsem dneska přemýšlel. Mami, myslíš, že můžu být jednou andělem? …”

Očima učitele

„To bylo tak nádherné dopoledne! Děti byly skvělé. Tolik jsme povídali, všichni se zapojili. Projekt byl sice plánován na tři vyučovací hodiny, my jsme to táhli celých pět a nechtělo se jim skončit. Povídání, pracovní listy, tvoření, bylo tam všechno. Všechno! Když jsme si potom v závěru povídali a shrnuli celé naše společné snažení, padaly z nich věty, že jsem kolikrát zamrkala, zda přede mnou stojí dítě, nebo zralý dospělák! Za mě výborně a chválím kolegy Martinu a Richarda, jak vše naplánovali a připravili. Díky! Děti odcházely z výuky se slovy, že dnešek byl jejich nejlepším dnem. Mým také. Výjimečně jsem se s dětmi shodla na tom, že chodit do školy má smysl!“

Andělský den dětí z 1. stupně se na naší Čtyřce rozhodně vydařil. Bránu adventu jsme otevřeli ve víře v dobro. S vědomím, že zdraví, přízeň, láska, radost, pohoda a dobrá nálada nejsou samozřejmostí, ale že o ně musíme usilovat, zasloužit si je, s pokorou o ně pečovat, vážit si jich a rozdávat. Přejeme všem dobrým lidem, aby svého pomyslného anděla našli především sami v sobě. Neboť jen tak bude ten příští rok andělským pro nás všechny.

Mgr. Radka Kracíková