Zahradní slavnost z různých úhlů pohledu

Zahradní slavnost z pozice rodiče

Kde je to moje dítě? Zase se schovalo za někoho s větší hlavou, sakra, není vidět. A slyšet? To už vůbec ne. Vždyť ty písničky zná? Proč nezpívá? Cestou si zamazal to bílé tričko, já se zblázním! Ta ostuda!!! Ještě že jich je tam tolik, no nic, holčička stojící vedle to odzpívá za celou řadu, ještě že tak! Chudák pan učitel Koníř, skoro už přišel o hlas, jak všem pomáhá udržet rytmus… Ještě štěstí, že učitelská kapela má na hlavě ty slamáky, jinak by z toho sluníčka dostali úžeh. Ale že jim to hraje!…

Zahradní slavnost z pozice učitele – nováčka v týmu

Prší?? Neprší, dle stavu oblohy ani nebude. Vedro se přežije. Průtrž mračen by byla horší. Po pravdě fatální. Snad ty moje motovidla nezapomenou zvedat obrázky a chrastit, přece jen zpívat před davem je něco jiného, než trénink na chodbě před známými tvářemi. Bude jich dost? Je opravdu teplo, snad nezůstanou doma v bazénu namísto reprezentaceJ… Dřeli jsme to všichni pod vedením Richarda poctivé dva měsíce, smekám klobouk, kolego…, tak snad to odzpívají a nebude to ostuda, případně propadák, ten hostí Čeřovka… Proud myšlenek se valí hučící hlavou. Mám všechno? Obrázky, chrastidla, kolik je hodin, už bude 15:30? ODCHOD! A nehulákejte, ať nejdeme jak stádo, jste zpěváci! Maminky, tatínci, babičky, dědečci, sourozenci, kamarádi, známí…No nazdar! Prvňáci ztuhli z toho davu před schodištěm. Ještě štěstí, že má projev paní ředitelka a organizátor akce – Richard. Mají pár minut se otřepat a zvyknout si na stovky očí sledujících schodiště. Mávnul? Nemávnul? Tak co, máme už jít? Uff, naštěstí vyzval děti mikrofonem. Není nic vidět. Předehra, jak to držíš tu kachnu? Obráceně! Kuře vzhůru nohama, no nazdar… Ale co, ať se rodiče pokochají tím, co mají doma… Potlesk, aplaus, standing ovation (sedět mohl jen někdo), super, odchod, výměna ročníků, nastupují druháci , ať to dobře odzpíváte… Utíkáme nad jídelnu použít WC a napít se. Chybí, pět dětí chybí, paní učitelko, nejsme všichni!!!! Bezva, vracíme se zpátky, děti. Kolegyně mi předává zatoulaných pět oveček a řítíme se do třídy. Máme 25 minut čas. Nástup zpět na zpívání, odchod na nádvoří. Už jsme před jídelnou, kde máte chrastidla? Na okně, takže zpátky a šviháme. Rychle, nebo přijdeme na poslední společnou písničku jako poslední. Máme tam být jako první! Stíháme, klid. Zpěv, potlesk, konec vystoupení, podařilo se, hurá!!! Najdou si své rodiče? Kdo hledá, najde. Kde máš mamku? Nevím. Kde máš taťku? V kavárně. Cože? No, a taky prej musí ochutnat řízek. Mamka doma dělá jen salátyJ. Tak jo, jdeme hledat….situace se opakuje vícekrát, naštěstí stanoviště s řízky funguje spolehlivě. Vždy se tam někdo známý najde.

Dílničky, živá hudba, divadlo, občerstvení, výstava, všude je ruch, dobrá nálada, úsměvy, pohoda. Fontána na nádvoří chladí ty, kteří již vedrem nevidí. Odpoledne se pozvolna mění v podvečer. Začínáme uklízet. Bylo to fajn. Teď už může i zapršet. Díky, Richarde! A díky nám všem, kteří jsme pomáhali.

Mgr. Radka Kracíková, 1.A